Řecká hudba

Nejvyspělejší a nejznámější kultura starověku. Je rovněţ ve sluţbách náboţenství a státu, ale vedle toho velký význam etický a estetický - stává se poprvé uměním v pravém slova smyslu. Platón a Aristoteles ji povaţují za činitele formujícího mravnost společnosti.

Období mykénské (2000-1500 p.n.l.)

Počátky, důkazem orientálního původu jsou hudební nástroje kithara (rámcový dřevěný drnkací nástroj) a aulos (dvojjazyčný dřevěný dechový nástroj, hrálo se vţdy na dva najednou).

Období homérské (8.století p.n.l.)

Zpěv aiodů oslavující slavné činy (melodická schémata zvaná nomos)

Období olympské (přelom 8. A 7.století p.n.l.)

Legendární hudebník Olympos z Mýsie (750p.n.l.) povaţován za "objevitele" hudby, jeho ţák Thaletas prý objevil sborový zpěv.

Období klasické (7.-5.století)

Nové ţánry hudby: sborový zpěv, tanec, epická píseň, auletika, kitharistika a zvláště písňová lyrika (básnířka Sapfó, Alkaios, Anakreón). Rozvoj řecké tragédie - jakási všeumělecká díla, v ní sborové scény, ale i ariózní, melodramatické i ryze instrumentální části, zvláště Aischylos (Orestela), Sofokles (Oidipús), Eurypides (Médeia, Elektra). Od 5.století - osamostatnění hudby z rámce ostatích umění, zdůraznění její subjektivity. V hélenistickém období ovládla řecká hudba celou římskou říši (od 2.poloviny 4.století p.n.l.). Od 2. A 3. Století našeho letopočtu úpadek římské hudby nakonec podlehla nastupující kultury křesťanské.

Z nejstarších zachovalých památek řecké hudby:

• Zlomek z Euripidova Oresta (5.stol.p.n.l.)
• Dva hymny na Apollóna vytesány na zdi v Deltách (2.stol. p.n.l.)
• Píseň Seikilova z náhrobku v Trallesu (jihovýchodně od Smyrny v malé Asii) (1.stol.p.n.l.)
• Tři hymny Dionysovy (na múzy, Helia a Nemesis( (2.stol.)
• První pythická óda Pindorova (4.-6.stol.)

Řecká hudební teorie

Ovlivnila evropský vývoj více neţ samotná hudební tvorba.
Velmi propracovaná.Několik škol:

Kánonikové (pythagorejci - odvolávali se na Pythagora - vycházeli z matematického základu: Eukleides (3.stol.p.n.l., Klaudio Ptolemaios (90-160)

Harmonikové (odvolávali se na výzkumy Aristotela. Aristoxenos Tarentský (4.stol.p.n.l.) - vycházeli z praktické zkušenosti

Systematikové - snaha o spojení předcházejících tendencí a vytvoření syntézy: Aristides Quintilianus (2. nebo 3.stol.n.l.): O hudbě (nejobsáhlejší souhrn řecké hudební teorie).

Základní pojem - tetrachord = sled čtyř ze sebou dolů jdoucích tónů, které vytvoří polovinu stupnicové řady (například dórský tetrachord e-d-c-h), druhý tetrachord (a-g-f-e) doplňuje řadu, tyto řady se mohly posunovat (vznikaly hypostupnice a hyperstupnice). Celá tónová soustava (a1- A) = systematelion ametabolon.

Vokální hudba jednohlasá, ale známá i heterofonie. Původní rytmus odvozen z básnického metra, později rovněţ propracován. Tzv. písmenná notace - písmena řecké abecedy k zaznamenání not.