Romantismus

Stejně jako slovo "klasická" vyvolává určité představy, slovo "romantická" je ještě více evokativní. Když si ještě vzpomeneme na Bídníky Victora Huga a Delacroixovy malby - romantismus implikuje fantazii, spontánnost a citlivost. 

Klasická perioda byla změřena na strukturální jasnost a emocionální zdrženlivost. Klasická hudba byla expresivní, ale ne tak "vášnivá", aby přebila vyrovnanost. Beethoven, který byl vlastně zodpovědný za "zažehnutí plamene romantismu" vždy bojoval (ne vždy úspěšně) za udržení rovnováhy díla. Většina ze skladatelů romantického období následovala tento Beethovenův model a hledali svou vlastní rovnováhu mezi emocionální intenzitou a klasickou formou. Svou nezanedbatelnou roli začíná hrát i "hudební vypravěčství" (t.j. díla měla vyjadřovat nejaký faktický obsah) a to nejen v opeře, ale i v čistě instrumentálních skladbách. Forma symfonické básně byla vynesena v romantické éře. V jejím přednesu záleželo, aby skladba opravdu ukazovala scénu, kterou mela ukazovat a "vyprávěla" příběh, který měla vyprávět. 

Barva zvuku je charakteristickým výrazovým prostředkem romantické hudby. Do orchestrů si našly cestu nové nástroje, nikdy před tím v orchestru nefigurující a skladatelé experimentovali se způsoby, jak ze starých nástrojů "vydobýt" nové zvuky. Velká paleta barev zvuků, potřebná pro vyjádření exotických scén, byla neodmyslitelnou součástí skladatelských technik. Exoticismus byla posedlost 19. století. Ruští skladatelé píší hudbu popisující španělské země (např. Capriccio Espagnol od Nikolaje Rimského-Korsakova) a němečtí skladatelé zase skotské země (např. Mendelssohnova Skotská symfonie). Děj oper byl většinou situován do exotických lokalit (např. Verdiho Aida se odehrává ve starověkém Egyptě).  Ferenc Liszt

Další novinkou v hudbě, kterou nám romantická éra přinesla, bylo nalezení lidové hudby pro hudbu klasickou. Nacionalismus se stává řídící silou pozdně romantické periody a skladatelé se hudbou snažili vyjádřit jejich kulturní identitu. Tyto sklony byly ponejvíce patrně v Rusku a v zemích východní Evropy, kde se elementy lidových písní stávaly dokonce částmi symfonií, symfonických básní a jiných forem.

Romantická éra byla rájem virtuosů. Výjimečně nadaní interpreti byli extrémně populární. Liszt, velký maďarský pianista a skladatel hrával na piano s takovým důrazem a vášní, že dámy omdlévaly. Protože mnoho autorů této doby byla take virtuosy, tak hudba, kterou psali, je take hodně náročná na techiku přednesu. 

Důležití skladatelé

Hudba českého romantismu

František Škroup V této době u nás probíhá národní obrození. Vrcholným projevem obrozeneckých tendencí se v duchu romantismu jevila především česká opera. Pronikavý úspěch singspielu Josepha Weigla (1766 - 1846) Švýcarská rodina r. 1823 podnítil Chmelenského a Františka Škroupa (1801 - 1862) k původní české zpěvohře. Škroup se narodil v Osicích u Pardubic a o skladbu se pokoušel již od gymnaziálních let a pokračoval v ní i při studiích filosofie a práv v Praze. Po provedení elektické zpěvohry Dráteník (1826) se stává kapelníkem Stavovského divadla. S Chmelenským složil ještě české opery Oldřich a Božena (1826) a Libušin sňatek (1835). Hudba k Tylově hře Fidlovačka je památná písní Kde domov můj.

Jedním z nejdůležitejších autorů tohoto období a Čech vůbec, je bezesporu po boku Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha Bedřich Smetana (1824 - 1884). 

Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli ze třetího manželství panského sládka Františka Smetany s Barborou Linkovou. Rodina se neustále stěhovala. Smetana studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v Jihlavě, v Havlíčkově Brodě, v Praze a v Plzni, kde je pod dozorem svého bratrance dokončil. Jako klavírista vystoupil poprvé r. 1830 na akademii litomyšlských filosofů. Rozhodující význam pro Smetanův umělecký vývoj mělo studium u Josefa Proksche. Po dokončení studií založil v Praze soukromou klavírní školu a rok poté se oženil se svou studentskou láskou, Kateřinou Kolářovou. V této době se skladatelsky věnoval téměř výlučně klavíru. Vrcholem tohoto období je Klavírní trio g moll (1855), do kterého vložil smutek ze smrti své dcery Bedřišky. Ve snaze uniknout prostředí, kde mu všechno připomínalo ztracené štěstí, se Smetana rozhodl změnit působiště. Roku 1856 odjíždí do švédského Göteborgu. Když severské podnebí urychlilo Kateřininu chorobu (zemřela v r.1859), přivedl si po roce do Švédska novou choť - dvacetiletou Bettinu Ferdinandiovou. Bedřich Smetana

Smetana byl velkým obdivovatelem Liszta, stýkal se s ním hodně písemně a setkaváli se i osobně. Smetana byl zaujat největší Lisztovou myšlenkou - symfonickou básní. Tak vznikl Richard III., Valdštýnův tábor a Haakon Jarl. Po uvolnění poměrů v Čechách spěchal domů, kde se mu však příliš dobře nevedlo. Roku 1863 dokončil zpěvohru Braniboři v Čechách (libreto od Karla Sabiny), která měla velký úspěch (a zajistila také autorovi tolik potřebné finance). Prodanou nevěstu dokončil roku 1866 a sám ji dirigoval.

Roku 1886 se Smetana konečně stává kapelníkem Prozatímního divadla. V tvorbě se zaměřil především na opery. Vznikly opery jako Dalibor, Rolnička, Libušin soud.... V této době, po celé tři roky vznikala také Libuše. Libuše rostla z vědomí nejvyšší odpovědnosti, z lásky k národu a v pevné víře v jeho budoucnost.

V noci z 19. na 20. října 1874, jako následek dlouhé choroby, postihlo Smetanu největší neštěstí, jaké skladatele může postihnout - naprostá hluchota. V tomto stavu přistupuje k uskutečnění svého staršího tvůrčího záměru: oslavit cyklem symfonických básní vlast a národ. Vzniká cyklus Má vlast, složený z částí Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Ke konci svého života složil ještě za velkého vypětí opery Hubička (1876), Tajemství (1877) a Čertova stěna (1879 - 82). Bedřich Smetana zemřel 12. května 1884 v pražském ústavu pro choromyslné. 

Smetanova Vltava:

Antonín Dvořák Dalším monumentem českého romantismu je Antonín Dvořák. Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi, kde vyrostl v ovzduší vesnického muzikantství. Jako šestnáctiletý přišel na pražskou varhanickou školu; později byl violistou Komžákovy kapely, s níž přešel do Prozatímního divadla. Jeho prvním dílem je Hymnus z Hálkových Dědiců Bílé hory. Získal státní stipendium a Johannes Brahms, nejvlivnější člen poroty, ho doporučil berlínskému nakladateli Simrockovi, pro kterého r. 1878 napsal Dvořák první řadu Slovanských tanců, jimiž se rázem proslavil na celém světě. Jeho symfonická díla propagovali Bulow, Richter aj. Skladby oratorní a kantátové se staly reprezentativními díly pro domácí pěvecké spolky i pro slavné anglické festivaly. V roce 1890 a 1891 byl Dvořák jmenován doktorem honoris causa na cambridgské a pražské univerzitě. Od r. 1891 byl profesorem a poté, až na tříletí 1892 - 95, kdy řídil konzervatoř v New Yorku, byl uměleckým ředitelem pražské konzervatoře. Uctíván jako jeden z největších skladatelů své doby, Dvořák zemřel v Praze 1. května 1904. 

Dvořákova symfonie Z Nového světa:

Zdeněk Fibich Vedle Smetany a Dvořáka je v této době nejvýraznější osobností Zdeněk Fibich (1850 - 1900). Jeho dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Intimní charakter mají písně (Šestero písní, Jarní paprsky a dueta). Klavírní skladba je zastoupena zvláště lyrickým cyklem Z hor a čtyřručnou Sonátou B dur. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary. 3. Symfonie e moll patří vedle Dvořákových symfonií mezi nejlepší české symfonie XIX. století. Z Fibichových oper je nejdůležitější Nevěsta mesinská a Šárka. Významnou součástí Fibichovy tvorby jsou melodramata - Štědrý den, Pomsta květin, atd. 

Důležití skladatelé

Doporučené nahrávky

Il Trovatore
Giuseppe Verdi
Leontyne Price, Placido Domingo, Sherill Milnes
Zubin Mehta/The New Philharmonia Orchestra (RCA/BMG)

Ačkoli se děj Il Trovatore (trubadúr) neodehrává v žádné exotické lokalitě, jeho libreto je plné typických romantických elementů: cikáni, trubadúři, žárlivost, nešťastná láska a neúmyslná bratrovražda. Verdi věřil, že každá dobrá opera musí mít svoji jedinečnou hudebně-dramatickou barvu, které říkal tinta Il Trovatore má velmi temnou tintu, jak se sluší na hrozivý příběh. 

The Nutcracker (Louskáček) & Serenade for Strings
Petr Iljič Čajkovský
Antal Dorati / London Symphony Orchestra
(Mercury)

Louskáček (poslední ze tří Čajkovského baletů) je často předváděn; bývá však oceňován hlavně jako balet a jeho hudební stránka zůstává nedoceněna. Je možné, že hudba zde trpí svou přílišnou familiárností. Téměř každá část tohoto díla je pozoruhodná, zejména díky inovacím orchestrálních "barev" a ostrých charakteristik jednotlivých nástrojů. První část je obzvlášť impresivní s přesně zacílenou dramatickou strukturou. Waltz na sněhových vločkách, který ukončuje první dějství, patří mezi Čajkovského nejlepší kreace; perfektně evokuje hluboký les s bílými padajícími vločkami. Sborový zpěv beze slov se naším unaveným uším může zdát příliš jednoduchý a plytký, ale to je spíše proto, že mnoho skladatelů po Čajkovském tuto imaginativní inovaci přejalo. 

Slavonic Dances (Slovanské tance) (16)
Antonín Dvořák
George Szell/Cleveland Orchestra
(CBS/Sony)

Dvořák věřil, že skladatelé potřebují používat lidovou hudbu jejich národa v klasických pracech. Dvořák nepoužíval pouze českou lidovou hudbu; za svého pobytu v USA pojal za svou i hudbu amerických indiánů. V některých z jeho komorních prací a hlavně Novosvětské symfonii jsou začleněny melodie, které reflektují indiánskou hudbu. Dvořákovy dva soubory Slovanských tanců odrážejí českou lidovou hudbu. Jsou plné výborných melodií, jejich skladba je bohatá a plná. 

Violin Sonatas, Sonata for Flute, Viola and Harp;
Violin Sonata;
Introduction and Allegro
Franck; Debussy; Ravel
Kyung Wha Chung, Radu Lupu; The Melos Ensemble(London)

Houslová sonáta Cesara Francka byla nejoblíbenějším dílem houslistů téměř celé století. Je to čistě romantické dílo - lyrické a snivé, avšak plné ohně a vášně, umožňující interpretovi předvést jeho vyspělost techniky.