Baroko

Kdyby někdo srovnával éry hudebního vývoje s érami vývoje architektury, pak by byla středověká éra symbolizována katedrálou Notre Damme v Paříži, renesance domem ve Florencii a baroko palácem Ludvíka XIV. ve Versailles. Barokní hudba je hodně zdobná s bohatou texturou v porovnání se svými předchůdci. 

Na počátku baroka, tedy asi kolem roku 1600, se vyvinula nová hudební forma - opera. Tato forma kombinuje poezii, divadelní hru, výtvarné umění a hudbu. Vznikla jako výsledek snah skupiny italských intelektuálů, kteří chtěli oživit ducha starého řeckého dramatu, ve kterém hrála hudba klíčovou úlohu. První velká opera byla Orfeo, od Claudia Monteverdiho, a byla poprvé předvedena veřejnosti v roce 1607. Schopnost hudby vyjádřit lidské emoce a zobrazit přírodní fenomény byla objevena právě v éře baroka. Vivaldiho soubor koncertů Čtvero ročních období je toho nejznámějším příkladem.

Ačkoli imitační polyfonie zůstává velmi podstatná, homofonie se stává stále více a více důležitá. Homofonická hudba předkládá jasný rozdíl mezi melodickou linkou a podružnou doprovodnou částí. Tento styl byl velmi důležitý v opeře a sólové vokální hudbě, kde pomáhal divákovi zaměřit se na expresivní melodii vokálního partu.

Homofonní styl se stále více rozšiřuje i do instrumentální hudby. Mnoho barokních děl obsahuje část continuo, ve které klávesy (harpsichord nebo varhany) a basový nástroj produkují harmonický punkt, který doprovází melodickou linku (linky). 

Johann Sebastian Bach Byly vynalezeny nové polyfonní formy, a stejně jako v renesanci bylo umění kontrapunktu esenciálním umem každého barokního skladatele. Kánony a fugy, dvě velmi striktní formy imitačni polyfonie, byly extrémně populární. Od skladatelů se dokonce běžně očekávala schopnost improvizovat fugu kdykoli a na okamžité přání, měli-li být na tehdejší poměry nazváni opravdovými skladateli.

Na počátku barokní éry vznikl také orchestr, který se vyvinul z doprovodu (či "doprovodníku") operní a vokální hudby. Nejoblíbenější barokní hudební formou bylo "concerto", ve kterém hrál sólový instrumentalista (nebo malá skupina sólistů) "proti" orchestru, čímž vznikají zajímavé kontrasty v dynamice a melodii.

Mnoho hudebních skladatelů bylo též virtuosními hráči. Na příklad Archangelo Corelli byl znám svou hrou na housle a Johann Sebastian Bach byl virtuosním hráčem na klávesy. 

Důležití skladatelé

Česká barokní hudba

Císařská kapela přesídlila za Matyáše do Vídně a přicházela do českých zemí jen při velkých dvorských slavnostech. Důležitými ohnisky se v 2. pol. 17. stol. staly šlechtické kapely. Zvláště vynikají dvě kapely - kapela olomouckého biskupa Karla Lichtensteina Kastelkorna (1664 - 1695) a kapela olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711 - 1738). Obě tyto kapely působily v Kroměříži a Olomouci. Rovněž v klášterech se pěstovala světská hudba. Četné doklady se nám zachovaly z 2. pol. 17. stol. z cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova.

Johann Joseph FuxOpera se dostala poprvé do Čech v roce 1627 při korunovaci Ferdinanda II. a od té doby se opětně provozovala při zájezdech panovnického domu. V Praze a v Brně můžeme od počátku 18. stol. pozorovat četné staggiony italských operních společností; žádné z nich se však u nás nepodařilo usídlit se natrvalo. Rozhodující obrat nastal až u příležitosti korunovace Karla VI. v roce 1723, kdy byla provedena opera Johanna Josepha Fuxe (1660 - 1741) Constanza e fortezza (Stálost a statečnost) s neobyčejně okázalou, nádhernou výpravou, za účasti nejpřednějších hudebníků z celé Evropy. Pod dojmem této opery povolal hrabě Sporck na své sídlo Kuks u Jaroměře v roce 1724 operní společnost Ant. Denzia a svěřil mu vedení opery ve svém pražském divadle. 

Titulní list České mariánské muzyky z roku 1647 Nejvýraznější osobností raného českého baroka je jindřichohradecký varhaník, skladatel a básník Adam Michna z Otradovic (1600 - 1676). Dovedl svou tvůrčí silou zaujmout významné místo v celé tehdejší hudební produkci. Ve dvou sbírkách, nazvaných Česká mariánská muzyka (1647) a Svatoroční muzyka (1661), vydal čtyřhlasé a pětihlasé duchovní zpěvy, mnohdy Rukopis Jana Dismase Zelenky přejaté z lidové tradice. Řada Michnových písní byla převzata pozdějšími vydavateli kancionálu a jeho píseň Chtíc, aby spal žije v lidové tradici dodnes. Poněkud umělejší byla Loutna česká (1653), soubor duchovních skladeb pro dva soprány, s doprovodem 2-3 viol a generalbasu.

Vrcholnými zjevy českého baroku jsou bezpochyby Zelenka a Černohorský. Jan Dismas Zelenka (1679 - 1745) pocházel z Lounovic pod Blaníkem. Hudbu studoval ve Vídni a v Itálii. V jeho melodické invenci, zejména v rytmice, jsou patrny rysy české hudebnosti, které jej výrazně odlišují od jeho italských i německých současníků. Svou osobitou melodiku spojoval Zelenka s dokonalým mistrovstvím, ve kterém uplatňoval skvělou kontrapunktickou techniku i volně rozvíjenou ariózní melodiku, členěnou do uzavřených forem da capo. Ještě za jeho života oceňovali Zelenkovo skladebné umění jeho současníci, Telemann i J.S. Bach.

Bohuslav Matěj Černohorský (1684 - 1742) se narodil v Nymburce. Dochovalo se o něm velmi málo zpráv, takže jeho životopis můžeme rekonstruovat jen přiblině. Podobně je tomu i s jeho skladbami, jichž se přes skladatelův věhlas dochovalo jen velmi málo. Známe jeho vynikající moteto Laudetur Jesus Christus (velkolepá vokální fuga s varhanním doprovodem), dále Regina coeli s formou koncertní kantáty, několik skladeb varhanních, fugy a tokaty. S jeho jménem je spjata celá skladatelská škola, do které patří zejména Josef Ferdinand Seger, Jan Zach a František Tůma.

Josef Seger (1716 - 1782) je autorem vynikajících varhanních skladeb i fug na témata J.S. Bacha a fugy na píseň Narodil se Kristus Pán. 

Důležití skladatelé

Doporučené nahrávky

Dido & Aeneas
Henry Purcell
von Otter, Varoce, Dawson, Hall et al.
(DG)
Audio: Ho, ho, ho 

Henry Purcell napsal Dido a Aeneas (1689) pro dívčí školu z předměstí Londýna. Při poslechu této velmi dramatické opery je velice těžké si představit její provedení dětmi. Ačkoli je to stylizované drama s náznakem pokusu o dramatický realismus, je Purcellova schopnost vyjádřit emoce ohromující. V této nahrávce účinkuje mezzosopranistka Anna Sophie von Otter, která zpívá roli Dida překrásným tónem, výborným pocitovým výrazem a dobře posazeným hlasem. 

Magnificat & Cantata No. 140
Johann Sebastian Bach
Edith Mathis, Peter Schreier, Dietrich Fischer-Dieskau, et al. Karl Richter/The Munich Bach Orchestra
(DG)
Audio: Magnificat 

Bach napsal stovky kantát. Byl to jeden z mnoha úkolů během jeho práce hudebního ředitele kostela sv. Tomáše v Lipsku (tento post zastával posledních 27 let svého života). Kantáty byly zpívány jako část nedělních mší a byly založeny na "spolehlivých" melodiích chorálu, které každý znal. Kantáta č. 140 je založena na melodii chorálu "Wachet auf!" (Spáči, probuďte se !), tato melodie v rozličných variacích prostupuje celou práci. Magnificat je napsána ve "více než italském barokním stylu": extrovertní a brilantně zbarvená; odrážející původní latinský text... 

The Water Music & Music for the Royal Fireworks
George Fridrich Händel
Orpheus Chamber Orchestra
(DG)
Audio: Music for The Royal Fireworks, Overture HWV 351 

Georg Friedrich Händel složil "Water Music" pro "lodní party" krále Jiřího I., která se konala na řece Temži v roce 1717. Práce se skládá ze tří suit, které obsahují tehdy nejpopulárnější taneční formy, jakými byly menuet, hornpipe a bouree. Jedním z největších Händlových darů byla schopnost kompozice dobře zapomatovatelné (tudíž dobré a silné) melodie. "Water music" je plná takovýchto melodií - některé "vivace", některé mírné a sladké.

"Music for the Royal Fireworks" (1749) je o mnoho "agresivnější", jak už sám název napovídá. Orchestr na tomto CD hraje velmi precizně a čistě, ačkoli (nebo právě proto, že) nemá dirigenta.